Taky si někdy říkáte, kam jsme došli za dvacet let “kapitalismu” a “demokracie”?

Někdy mám pocit, že stačí vystrčit v pátek večer paty z domu, abych poznal cestu, po které jsme se za oněch dvacet let moc chodit nenaučili.

Přestavte si, že odcházíte s přáním příjemně stráveného večera. Posedět v klidu a pohodě s přáteli? Okusit nové zážitky či chutě v podobě orientální kuchyně nebo se pouze dobře pobavit, seznámit a nechat unášet tóny taneční hudby. Přání a očekávání bývají velká, buhužel ruku na srdce, jak často se stává i Vám samotným, že večer překazí nepříjemná obsluha či špatná kvalita dalších služeb?

A řeč nemusí být pouze o barech, kavárnách či restauracích. Podívejme se dále. Příjdete do kina a první člověk z personálu, pokladník, kterého potkáte, nemá svůj den. Dokonce dostáváte pocit o jeho neochvějné chuti a touze pokazit i ten Váš. Mluví z něj nechuť do práce, starosti nebo naše česká závist? “Oni se jdou bavit a já abych tu dřel.” Zní mu hlavou? Po nepříliš slavném uvítání cestou do promítacího sálu procházíte kontrolou Vašich zakoupených vstupenek, deja vu!

Kudy vede cesta? Opravdu se nic nemění? - Myslím, že mění, ale velmi pomalu.

Majitelé těchto podniků a zařízení by měli sami hledat způsoby zkvalitnění svých služeb, či vyhledat odborné poradenství. Možností v dnešní době přibývá. Nástrojů, kterými můžou nejenom výkonní manageři a majitelé měřit kvalitu svých zaměstnanců, je stále více. Jmenujme za všechny třeba mystery shopping či mystery calling.

Nic však nepůjde bez nás, zákazníků, kteří se o své zkušenosti musíme dělit a nesmíme se bát dát najevo, kde je naše hranice přijatelnosti a akceptovatelnosti.